Přidat odpověď
Mně nepřipadají maminky, co vodí po 40-tce děti do školky nijak zvláštní.
A to jsem je vodila podstatně dříve. Myslím, že v tomto se dost posunula doba, lékařská péče i naše kondice - obecně se dožíváme vyššího věku, než naše babičky a leckterá maminka po 40tce je v lepší kondici než jiná mladší, včetně nadšení.
Co se dokonalého manželství týče, - no, považuji naše manželství za hezké, zajímavý, příjemný vztah, ale k dokonalosti má asi daleko. Ne, nehádáme se, když jsem to tu tvrdila kdysi, tak jsem dostala po čenichu, že jsme asi bezemoční a studení lidé. Není to pravda, - ono není proč se hádat a dneska už se připojí mnoho lidí, že se nehádají také.
my máme na mnoho věcí velmi podobné názory, ale to neznamená, že jsme jednovaječná dvojčata, spíš se posloucháme.
A ne, manžel nemá zásadní charakterové nebo zvykové vady, které bych řešila v době zamilování se, které by mi vadily. A nemám je ani já. Alespoň on tvrdí, že je mu se mnou dobře. A to jsme docela atyp vztah.
Připojím se k názoru, že není dobře člověku samotnému, když sám být nechce, ale nerada lámu věci přes koleno, protože často přes to, co je blízko, co máme, nevidíme ty možnosti další, i když jsou taky blízko.
To by má touha po dítěti musela být tak ohromná, abych měla srovnáno, že případně pošlu otce světem a další dítě prostě zvládnu vychovat, uživit, bez přítomnosti tatínka, abych šla do takhle velkého kompromisu.
Ale hovoří ze mne splněná mateřská povinnost, opravdu další děti nemohu a už ani nechci.
Předchozí