ahoj, vůbec nepíšeš, v čem ti partner vadí, v čem je to zásadní, v čem to méně zásadní...
což je určitě velmi podstatné, včetně toho, co vadí, co je snesitelné pro tebe.
četla jsem napr. že lidé se pohybují na nějaké škále např. toho jak uklízí. Pokud ty jsi na škále uprostřed a partner vůbec neuklízí a je nepořádý, půjde to (samozřejmě budete narážet, ale dá se s tím žít), Pokud by bys byla na škále jako extrémní pořádkumilovník a on druhý extrém, nejde to. Třeba ti to pomůže.
Jinak bych se nebála poradit se s odborníkem, u něčeho ti třeba řekne, tady můžete narazit na to a to, pokud je byt velký, tohle se tím dá vyřešit. Pokud budete žít v malém bytě, bude to velký problém... no a sama si to pak vyhodnotíš.
Příp. si udělej tabulku, zapisuj na jednu stranu klady, na druhé zápory... na papíře to je lepší než o tom jen přemýšlet.
A pak co přinese situace s dítětem: opět klady, zápory..
příp. mne ještě napadají klady a zápory pro dítě, pro obě...
a asi je zbytečné psát, že problém alkohol, gamblerství apod. nemá cenu na úspěch a jen tě to bude stát síly...
od toho bych šla pryč, maximálně si přítele nechala třeba na sex, společné nějaké aktivity, ale neinvestovala bych do společné rodiny city, peníze, naděje... měla to pod kontrolou.
A ještě připíši, že se podle mne příliš bojíš toho, že partner s malými dětmi musí být vždy zákonitě problematický. Však i tady jsou příklady, jak se ženská zbláznila a odešla od manžela a malých dětí za lepším. Ale samozřejmě máš hodně pravdu, že je to vždy podezřelé.