Šuplíku, mám to podobně - oba jsme s manželem pokřtění ( vliv babiček), ale nejsme praktikující, ani věřící, manžel má navíc velmi silné výhrady vůči římskokatolické církvi.

Ani jsme neměli svatbu v kostele, protože jsme věděli, že nebudeme vychovávat děti ve víře. Rozhodně se starší už o víře trochu mluvíme, ale spíš v historickém a kulturním kontextu - proč se slaví Velikonoce, Vánoce, občas si prohlédneme nějaký zajímavý kostel. To, jestli budou věřící a případně se v tomto případě přihlásí i k nějaké církvi, necháme na nich, jen se snažíme už dopředu varovat před sektami.

S křtem bych souhlasila ve chvíli, kdybych věděla, že manžel je opravdu věřící, praktikující a hodlá dětem víru a život ve víře přiblížit.