Nepřipadá mi to úchylný.

Kdo má skutečnou víru nebo spíš duchovní poznání, tak ví, že tyto věci fungují nezávisle na tom co se pak děje dál. Osobně jsem knězi řekla, že nechci své dítě vychovávat k víře tím, že ho budu vodit do kostela a popisovat ježíše, protože dítě se dá vychovat i k tomu, že Bůh je kašpárek s rolničkou a klidně se mu bude klanět společně s rodiči. Křest je nezávislý dokonce i na knězi, v některých případech může křtít i rodič nebo někdo kdo nebyl vysvěcený, i kdyby křtil kněz morálně v úpadku, tak to neovlivní mysterium křtu, to je napsáno i v nějakých těch katolických spisech, je to fenomén, který nelze racionálně vysvětlit. Kolem mého dítěte byla u křtu zář, těžko vysvětlit co se v tu chvíli dělo, ale já jsem zažívala mystickou vteřinu, byl to úžasný zážitek.

Jsem taky pokřtěná na žádost mé pratety a nikdo mě k víře nevedl, přesto si mě "to našlo". Tyhle věci pracují samy pokud je člověk otevřený.