Na vlastní kůži jsem zažila obě eventuality. Jedna moje blízká osoba osaměla ve špatném stavu v domě, který byl jednak ve špatném stavu, druhak spousta práce na pozemcích okolo. Záhony jsme zaseli trávou, koupili sekačku, pozemek sekali. Na domě sse řešily nejnutnější opravy.Byl to dům bez centrálního vytápění, koupelna v zimě nepoužitelná atd. O osobu bylo třeba se starat ve smyslu - dojít nakoupit, vyprat, uklidit atd. Z domu nevycházela. Docela nás to jako rodinu poznamenalo, možná spíš v dobrém - jo, bylo to cca 100 km daleko od našeho bydliště. A byla jsem na to sama s manželem, děti mimina. Druhá taková moje blízká osoba, která přišla o partnera, se nechala asi po roce žití v domě osaměle přesvědčit na stěhování do domu s peč. službou, dům se prodal, peníze do konce života si myslím docela užila - domu litovala, ale zase ne moc, byt so ještě před nastěhováním nechala bezbariérově upravit, koupili jsme nnové zařízení atd. - opravdu si myslím, že to bylo dobře. Takže - podle nátury člověka.