Dnad každý, kdo má děti, se časem zamyslí nad tím, co dobrého i špatného sám dostal výchovou od rodičů - co chce vlastním dětem předat dál a co rozhodně nechce opakovat. Každý rodič dělá ve výchově chyby, často to třeba i myslí dobře, ale ve výsledku dítěti spíš uškodí než pomůže a každé dítě taky stojí či nestojí o jiné věci, jiný přístup.
Co dnes sami vnímáte že vaši rodiče v chování k vám dělali výborně a co zvorali? Měli sklony zametat cestičky nebo potomka nechat výchovně topit v jeho chybách? Snažili se vás spíš podporovat, chválit a budovat sebevědomí nebo raději trochu srážet a "otužovat", protože život je tvrdej, tak ať realita dítko pak tolik nesejme?
Co vám "výchovně" dělali dobře a co špatně?