Měla jsem na to supervizi a ne jednou. Ono je to hlavně o tom, že já moc neuznávám nějaký letitý terapie. Jak jom asi to sype, když to děláš soukromě, tak si takové pacienty hýčkáš. Prostě bud má ta práce nějaký výsledek, dejme tomu rok práce, pokud ne, tak předávám klienta jinam.

Příklad pro tebe: Klientka měla partnera fetáka, ke kolegyni chodila 3 roky na "terapii" nic se neměnilo, každou chvíli zhroucená, něštasná, ale jinak nepila, nefetovala, pracovala, prostě jinak silná holka. Tak kolegyně pak šla na mateřskou a já jsem tu klientku "zdědila". Probrala jsem s ní ty tři roky, šla jsem docela sytematicky a světe div se na co jsme nepřišly. Neposunula se vůbec nikam, neustále cyklila tytéž problémy a reakce na ně, byla tam kde na začátku terapie, neštastná. Sama uznala, že to tak je, že se chodí vybrečet. Dala jsem jí další půlrok s tím, že pokud se někam neposuneme, tak u nás končí. No a skončila, asi tomu ani nevěřila, ale fakt jsem to s ní ukončila. Nejspíš to nevnímala nějak dobře, dala jsem jí kontakty na nějakou charitu, krizová centra. Za dva měsíce byla zpátky a pak to šlo jako po másle. Dnes žije s někým jiným, je zřejmě spokojená, chytrá, krásná holka, která si málem zničila život. Někdy je dobré zatlačit a uvědomit si proč tam s tím klientem jsme, když je tam tedy potenciál řešit a to tady byl - jo a tohle mě už kdysi naučil jeden psychiatr, psychoterapeut, primář.