Přidat odpověď
Apolenko,
nejsi v jednoduché situaci, to určitě ne. Každá chceme zdravé, krásné, šťastné dítě. Ale na světě to tak nechodí. Mnoho z nás se stane mámou dítěte, které to má nějak těžké. Některé od narození, u některého se to projeví s uplývajícím časem, někdo k tomu přijde z čista jasna po x letech klidného a zdravého bytí. Nikdo a nic ti nezaručí, že tvé další dítě bude zdravé a krásné od početí až do pozdního věku. Rodičovství s sebou vždycky nese riziko toho, že se něco podělá a bude to těžké. Pro dítě i pro rodiče. Možná je dobré si toto uvědomit dřív, než násilně ukončíš jeden život v očekávání toho, že ten další, který počneš, už bude po všech stránkách OK.
Osud vám nachystal velkou výzvu. Je možné ji uchopit a postavit se jí čelem, s láskou k nenarozenému dítěti a s pocitem zodpovědnosti vůči té bytosti, kterou jste se rozhodli přivést na svět.
Taky se té výzvě můžeš vysmát, vydupat si "potrat" (v tvé fázi těhotenství to znamená nechat dítě zabít ve tvém vlastním těle a potom ho mrtvé vaginálně porodit). Je ale docela pravděpodobné, že výsledek tvého rozhodnutí tě dříve či později dohoní a pod nohy ti život hodí zase nějaký další klacek... a tak pořád dál.
Vada tvého dítěte není fatální. Soudobá medicína v tomto odvětví umí divy. Je to jen na tobě a manželovi, jak se rozhodnete naložit s životem, který jste počali.
Určitě si pročti tyto stránky http://www.rozstepy.cz/, jsou tam i příběhy rodičů dětí s rozštěpem. Třeba ti to ukáže i ty stránky věci, na které jsi dosud nepomyslela.
Držím palce, ať dojdeš k nejlepšímu rozhodnutí pro tebe, tvé dítě a tvého partnera. F.
Předchozí