Cože?

K psychologovi chodí lidi s různejma věcma.
S tím, že byli na potratu a teď je jim to líto, s tím, že nesplňovali představy rodičů a je jim to líto, s tím, že byli na potratu a teď nemohou mít dítě, s tím, že si nechali nechtěné dítě a nemají ho dostatečně rádi...a dokonce i s tím, že měli fázi, kdy svoje dítě v břiše nenáviděli a teď kvůli tomu mají výčitky svědomí...
(Nic z toho nemyslím na zakladatelku)

Proto jsem psala, že je potřeba dostatečně moudře a uvědoměle uvážit všechny možnosti, aby člověk byl opravdu přesvědčen, že to tak chce a že je to to nejlepší, co v dané situaci umí, ví a dokáže udělat..
A reagovala jsem na to, že zakladatelka psala, že i pouhý rozštěp dítěte by byl pro ni nepřijatelný a vypadala rozhodnutá - proto jsem reagovala, že vše je třeba dostatečně uvážit...což jí ale asi jasné , takže to bylo zbytečné.

A jinak, ty si myslíš, že dítě začne být živou vnímající bytostí až po porodu? Proč si tedy maminky s dětmi povídají, hladí je, zpívají jim, pouštějí jim písničky, když jsou ještě v bříšku?
Myslíš, že plod není schopen rozeznat rozpoložení matky?