Jenže on problém nevzniká ve chvíli, kdy si uvědomím, že jsem se asi zamilovala třeba do bývalého spolužáka, ale ve chvíli, kdy se ROZHODNU, že přeci mám nárok na malý románek a proč bych si ho nedopřála a proč bych nemohla začít nový vztah a založit novou rodinu a... To, čím ovlivňuji životy mých blízkých, nejsou moje city a pocity, ale moje rozhodnutí o tom, jak s nimi naložím. Nemůžu zabránit tomu, abych se nikdy nezamilovala, ale mohu se rozhodnout, že nikdy neudělám sadu akcí (dosaď si líbání s cizím mužem, fyzickou nevěru, odchod od rodiny...), které by byly důsledkem takového zamilování a mohly negativně ovlivnit mou rodinu. A může mi být fuk, čeho je plná celá Rodina, pro mě je priorita neselhat v tom rozhodování, až se jednou bude týkat mne.