Víš, proč by mi vadila bokovka mého muže? Protože by s ní sdílel úroveň intimnosti, kterou jsem považovala za výlučnou pro nás dva, a protože by mě jen ta samotná představa zraňovala (že nejsem nic tak výjimečného v jeho životě, prostě jedna z mnoha, o co taky jde, když ponožky mu přeci pořád peru já, že?
) Jediný případ, kdy by mě to neubližovalo, by byla situace, kdy by mi na tom chlapovi už nezáleželo - to ať si pak souloží s kým chce a kde chce. Tento můj postoj byl stejný před uzavřením manželství a manžel ho zná. Pokud pro něj nebyla tato podmínka přijatelná, neměl si mě brát. (Stejně jako neuzavřeš smlouvu, kterou považuješ za cenově nevýhodnou.) Vzal si mě, něco jsme si slíbili a očekávám, že oba učiníme své maximum, abychom to dodrželi. Co se stane, když to někdo z nás poruší, je ve hvězdách, krach partnerství to nezbytně znamenat nemusí, ale taky může. Podstatné je, že nejsme vzájemně svým majetkem, ale protože nám na sobě navzájem záleží, dobrovolně se omezujeme v některých svých budoucích možnostech.