Bráchu jí za vzor nedáváme, jen v těch nehtech. Já dávání někoho za vzor úplně nesnáším, protože jako malá jsem to slýchala docela často a pak jsem ty dotyčné vzory nesnášela. Nepřipadá mi, že by se dělo něco doma, spíš jsem přemýšlela nad školkou. Hrozně ji tam chválí, je samostatná, šikovná, hodná, dobře jí. S dětmi si hraje nikomu neubližuje ...., ale nikdy jsem od ní neslyšela, že by měla nějakou oblíbenou kamarádku, hraje si tak nějak se všema. Do třídy nikdy nechce jít sama, dovedu ji tam, směje se zamává mi z okna. Nikdy tam nebrečela a těší se tam. Ale vím, že je hodně citlivá. Teď když o tom přemýšlím, tak možná jí vadí to, že chodím na částečný úvazek do práce a je to většinou navečer. S manželem si děti občas jen předáme, ale není to pravidelná práce každý den. Ale za čas budu chodit do práce víc.