Neskutečné. Jako dítko jsem třeba nechápala podobenśtví o ztraceném synu, kdy jeden syn je hodný a doma maká. Druhý si vezme podíl na majetku, ten rozfofruje, pak se vrátí domů a otec na jeho počest uspořádá hostinu, přičemž se předpokládá, že ten hodný bude držet hubu a krok a bude pořád makat, páč na jeho popčest se přece hostina dělat nebude. Nějak mi to jako vzor mravnosti nesedělo už tenkrát.
S těmi hříšníky je to stejné: pro křesťany je lepší hříšník, který se kaje, než ten, kdo žije mravně. Takže to jsou teda ty "tradiční křesťanské hodnoty", kterých si máme vážit a na kterých máme stavět svou budoucnost? Kvůli tomuhle se Kalousek bije v prsa a tváří se jako světec? Mám si vážit napraveného hříšníka Grosse, který "přijal Boha"? Tak to radši nebudu křesťan. Nevím jak vy, ale já se s tímto učením rozešla dávno, protože to něco jiného hlásá a něco jiného dělá. Amen, pravím Vám.