Taky jsem teta, jsem asi zlá teta, protože klidně okřiknu. Můj muž je strýc a ten je rovnou seřve. Pokud je to prevít, co se neumí chovat, musí jak maminka tak dítě počítat s občasným nárazem. Naštěstí jsme v rodině všichni normální a nikomu to nevadí, většinou okřiknuté dítě dostane i vynadáno od rodiče.

POkud večeře byla u tchánovců, okřikla bych je, jen kdybych byla ohrožená já, moje děti, či moje jídlo. Ostatní bych neřešila, to je vizitka rodičů, ne moje. Stejně sprostá slova bych řešila jen kdyby byla použita jen na mojí rodinu. Ale přiznávám, že bych se asi neudržela a občas pronesla něco jako " Honzíku, vidíš jak je ošklivé a obtěžující, není slyšet vlastního slova, tak se u jídla nikdy nesmíš chovat. Tak se chovají jen nevychovanci."