Chystá se velká zahradní oslava významného výročí prastrýčka. Široká rodina se sjede ze všech koutů, vídají se takhle pohromadě zřídka.
Snacha s batoletem by to ráda přežila v klidu, nic neřešila a normálně se starala o dítě, ale její tchýně (která batole vůbec nehlídá a nezná jeho zvyky) má urputnou potřebu, kterou myslí upřímně dobře, snaše stále nabízet jak má mladá co udělat, jestli dítě nemá hlad, žízeň, nepotřebuje oblíct, spinkat, klobouček... Kdyby měla, tak vnucuje i grilovanýho brontosaura. Snacha není nezkušená čerstvá maminka batolete, (ale starší děti na oslavě nebudou).
Babička je velmi urputná a trpělivá (učitelka prvního stupně v penzi), ale zároveň velmi usměvavá a milá, takže její vnucování a pokusy snachu pořád mírně organizovat a řídit, nepůsobí pro širší okolí nepatřičně. Ani otec dítěte to nevnímá od svojí maminky jako příliš přes čáru, ostatně ona neorganizuje jeho, ale jeho ženu a té to leze na nervy velmi. Navíc tam muž nebude po celou dobu oslavy. Pokud snacha odpoví cosi jako:"Děkuji, až budu chtít, tak dítěti dám klobouk, pití, nočník..." tak babička za chvilenku pokračuje zas jak kolovrátek v rozdávání nevyžádaných rad a poučení.
Jak se má snacha zachovat, když nechce dělat rozruch a vyvolat konflikt, ale na mírnější pokusy babička nereaguje a pořád do všeho kecá? Jak to pouštět jedním uchem tam a druhým ven, když babička očekává a vyžaduje reakci a mladá má taky jen jedny nervy? Jak babičku zastavit v poučování, aby to nevyznělo od snachy nezdvořile a drze? Navíc před nezasvěceným publikem, protože babička špatně slyší, mluví celkem tiše, ale odpovídat se musí výrazně nahlas a také většina hostů už má vlastní vnoučata a je spíš ve věku a situaci babičky (podpora pro snachu se v tom prostředí čekat moc nedá).