To ne, já nemyslím, že je to jen o chybě v komunikaci, ale že někdy způsob komunikace vede k
1) zhoršování vztahu
2) nevyřešení těch problémů, chyb (protože se strhne hádka o to, kdo nikdy, kdo vždycky, kdo dělá všechno sám.... ), takže ten kdo problém vnímá, cítí ho dál, žejo
3) rozhádání se o dalších věcech, takže cítím další problémy, ty se nevyřeší... atd. atd.

Myslím si, že pokud by třeba zakladatelka skutečně vnímala, že tam můžou být špatný komunikační návyky, pak je zároveň jasný, že tam jsou i nějaké skutečné problémy/ chyby, které má potřebu řešit, jen na to nejde dobře... a to jak se o to snaží, může vést k těm bodům výše...

Ale přitom je možné ty chyby, problémy, otvírat způsobem, aby byly vyřešeny, ne zhoršeny...

Znova říkám, že z toho co bylo napsáno, vnímám podobný věci, jako jsem prožívala já, proto píšu o tom, jaktože my s manželem spolu dál jsme. Můj manžel se nechoval stejně jako její, ale taky dost nepřijatelně...