Jednou jsme byli v poradně u s psychologa spolu a měli jsme říci, co nám na tom druhém vadí a proč to nefunguje. On řekl jen to, že jsem úžasná a miluje mě a jsem dokonalá. Já řekla že ho miluji a některé ty věci - dušení apod. Už jsem to asi nedokázala držet v sobě. Psycholožka řekla, že jsem dobře, že jsem to řekla a že by mi měl za to poděkovat, že jsem to dokázala říci. Před ní hrál divadlo, ale co se pak odehrálo cestou domu a doma...
Dopadlo to tím, že jsem se mu omluvila, že nevím, co mě to popadlo a psycholožce jsem se před ním musela odmluvit a říci, že je vše v pořádku...