To znám a u nás je to někdy tím, že začnu kecat (no offence). Třeba řeknu, že pokojíček by si měl uklidit, aby to tam měl hezký, nebo tak. Jako lepší výchozí bod takových hovorů se mi jeví říct pravdu: "Potřebuju, aby sis uklidil pokojíček, protože odpoledne přijde na návštěvu teta a chci tu mít uklízeno. Já teď uklidím kuchyň a nestihla bych uklidit i pokojíček, tak je to na tobě." Netuším, jestli je to podle RaR, asi ne, ale je to tvrdá realita.
Na to většinou odpoví taky po pravdě, že se mu nechce.
A já mám většinou dvě možnosti, buď se nechám strhnout a řeknu hysterickým tónem s cukajícím očkem: "A myslíš, že mně to baví tady pořád po vás uklízet? Podívej se na tu kuchyň, nejsem váš otrok!" Anebo si vzpomenu na své lepší já a zeptám se: "A co by ti pomohlo při tom uklízení?"
Odpověď je třeba: "Abys mi pomohla!"
Tak s tím už se dá pracovat a můžeme se dohodnout, že třeba zatímco já budu uklízet kuchyň, on posbírá Lego, a pak přijdu a pomůžu mu se zbytkem.

Bohužel, na své lepší já si vzpomenu tak v 50% případů.