Tak já nevím, co si pod věnováním se každému dítěti 6 hodin denně představit . Zmiňovanou diskuzi jsem nečetla.

Jsem doma, na děti mám nepoměrně víc času než jakákoliv zaměstnaná žena. Myslím, že z představy, jak jim šest hodin denně stojím za zadkem a intenzivně se jim věnuju, by se naše dámy opupínkovaly.

Mohou za mnou kdykoliv s čímkoliv přijít. A nejen za mnou, nají i tatínka a na "pokec" ho využívají stejně rády jako mě. Stejně jako si toho spoustu sdělují a sdílí mezi sebou.

Dávám dětem ze sebe, co nejvíce můžu. Nemyslím, že by strádaly a trpěly tím, že je jich tolik. Když se spolu rafnou, tak si povzdechnou, že by nejradši ségry neměly, ale to se může stát i v případě dvou dětí v rodině. Naopak když spolu třeba hrajeme nějakou hru, napadají je otázky, proč nemáme další miminko, že by chtěly ještě bráchu atd.

Jinak nikdy jsem se neuměla intenzivně věnovat batolatům a malým školkáčkům, takže mít jen jedno by na tom nic nezměnilo. Takhle měly alespoň sebe navzájem. A já s vědomím vlastní neschopnosti jsem se snažila, aby měly co neintenzivnější kontakt s tatínkem a s širší rodinou.