Já vím, že je to kopání do mrtvol, ale PROC PROBOHA si člověk, který notabene má sám málo, vezme ÚVĚR na sebe (tedy na peníze, které ani sám nemá) u vražedné společnosti kvůli "kamarádce" (která se ukázala jako vyžírkovská svi.ě)?

Já myslím, a i své děti učím, že rozdělit se je OK a mělo by se to, ale ne tak, aby si tím člověk sám uškodil.

Nechápu ani půjčování velkých částek - naopak chápu zcela totéž v malém - když kamarád/ka nemá na nájem nebo na jídlo, tak by mu to člověk, měl-li by nazbyt, klidně nepůjčil, ale dal a nečekal návrat.

Ale v řádu statisíců? To znamená, že si ten člověk žije nad svoje poměry, chce něco, na co nemá, z jakého titulu by měl chtít po svých blízkých, aby mu to financovali?

Prostě půjčování (větších) peněz má obrovský potenciál nadělat zlou krev.

Chápu, že ta kamarádka z úvodního příběhu to možná vyhodnotila tak, že získat ty peníze zpět by bylo hodně námahy s nejistým výsledkem, takže se jí nechce do toho tu energii investovat. Ale přiznám se, že když už bych tu blbost udělala, tak by se ve mně asi probudily nízké pudy a kdykoli bych tu známou potkala, tak bych se jí zeptala, kdy mi vrátí dluh, případně bych si před ní uplivla, a jak to normálně nemám ve zvyku, tak bych to řekla všem, kdo ji znají.