Přidat odpověď
Aido jo, taky si ještě vpomínám. Párkrát jsem i zastavila u krajnice, zabouchla auto a venku rozdejchávala a čekala, až se uklidní.
Dneska vím, že nejlepší je, když najdou řešení a dohodnou se sami, příkazy z venku nefungujou.
Řekla bych jim, že se mi nelíbí, jak se uchylujou k bitce, jestli by nemohli spolu vymyslet, jak spory řešit jinak, sami si vymyslet pravidla a domluvit se. Ono i v těch 2 a 4 letech to ty děti umí, ale musí dostat prostor. Když o tom začnete diskutovat, třeba se i dozvíš, proč jeden druhýmu pořád něco bere nebo dělá něco jinýho.
Rozdělení pokojů - nevím, připadají mi na to ještě malí, ale asi bych se zeptala jich, jak to chtějí.
Naši kluci jsou věkově rok od sebe, měli pokoj každý svůj, vedle sebe a v tomhle věku to dopadlo tak, že v jednom měli ložnici a v druhém hernu, později pracovnu. Rozdělili se až v 7,8 letech.
Měli mezi sebou hodně sporů, ale večer spolu hrozně rádi povídali. A i teď si večer otevřou dveře a každý ve svý posteli krafou přes dveře - přes den jsou zavřený každý ve svým pokoji.
Předchozí