Tylity, díky. Jsi statečná, žes to dokázala. A jsi dobrá, žes to přežila, vím, že nechybělo málo. Tvůj příběh možná pomohl otevřít oči i jiným.

Je to dobře popsané - právě ta nejistota, kdy nevíš, co je vlastně správně. Začneš pochybovat o sobě, začneš o sobě myslet, jaká že jsi zrůda - ale kdepak, všechno je jinak, jen tě dostihl vykonstruovaný scénář někoho jiného.

Všímejte si hodně řeči těla - něco to pomůže podhalit - o tom, jak dotyčný stojí, jak se pohybuje, jaká má gesta - že to nehraje s tím, co říká? A všímejte si vlastního těla, co říká vám - je vám úzko, máte sevřené hrdlo, je vám nevolno, na zvracení? Neberte to na lehkou váhu.

Manipulátor s vámi umí velmi dobře cvičit. Nevíte, na čem jste. Jsou-li dvě možnosti volby, je vždy špatně ta, kterou jste si vybrali. Manipulátor si nevybere - čeká až na váš výběr, který je pak pochopitelně špatně.

Pozor, na to "pomáhání" - nejen, že vám bude vyčteno, že to on musel kvůli vám, dokonce budete za chvíli v situaci - ty bys to beze mě nezvládla, já se postarám, protože by to nikdo neudělal. Pokud si to uděláte sama, bude uražen, že mu nedůvěřujete. Ať uděláte to či ono, bude to špatně. Neřekne vám, proč se na vás zlobí. Spíš se dozvíte: nad tím se musíš zamyslet, čím jsi mě urazila.

Pár větiček, které mě donutily zbystřit:
- to si ale nemůžeš takhle myslet
- tohle bych takhle nikdy neřekl - to jsou tvoje slova
- to máš špatný pocit, to si mysliš špatně
- přemýšlej o sobě, zamysli se nad tím, co děláš špatně
- nejsi taková hvězda, jak si o sobě myslíš
Mě je blbě, jen si na to vzpomenu.