Phoebe, je zvláštní, jak jsou si některé příběhy podobné.
Já byla to velké dítě té štvané matky, musela jsem spoustu věcí - starat se o dva nevlastní sourozence, dělat doma to a ono...skládaly jsme s mamkou i uhlí, protože otčím nemohl na záda - a veškeré práce byly hlavně na mě a na mamce...

ALE! Opravdu dneska zpětně můžu říct, že to pro mě jako 15tiletou byla neuvěřitelná škola života a praxe, že jsem byla v jednom zápřahu, ale strašně moc jsem se naučila. Mamku jsem milovala a udělala bych pro ni hodně a ještě víc...navíc jsem taky chodila na gympl, na brigády a tak..hlídala mladší sourozence (o 13 a 11 mladší) i o prázdninách, babičky jsme neměli. BYL to záhul, ale já bych to klidně zopákla, pokud by tu mamka ještě byla..moc mi chybí.

A víš, táta se pak o ni 16 let staral, když byla "ležák" - pečlivě...zodpovědně a říkal, že si jí dostatečně nevážil, když byla zdravá, že takové ženy už nejsou a žádnou jinou takovou nepotkal. To má pravdu.

Já jsem pak málem zopakovala ty samé chyby mojí mamky, jen ta nemoc mě včas zastavila.


Pokud děláš učitelku (i moje původní povolání ), pak těch vzruchů a dětí za den je na tebe prostě moc - ve škole a pak doma....udělala bych si apoň klidovou půlhodinu, klidně i po vyučku ve škole. Jen pro sebe.

A dcerce bych se svěřil, že jsem strašlivě unavená, a jestli jí nevadí, že jí tak moc zapřahuješ...určitě to ráda dělá, zvláš´t pokud jí poděkuješ za pomoc a oceníš (já to ocenění nedostala nikdy) a dáš najevo, že je prostě v této chvíli nepostradatelná a že si to uvědomuješ a vážíš si toho...protože si myslím, že opravdu je.
Možná si myslíš, že na ni nyní nakládáš moc, ale představ si situaci, kdyby ses opravdu zhroutila...co by se dělo? veškeré povinnosti by na ni automaticky přešly + ještě šílený strach (a možná i péče) o milovanou maminku. Mojí sestře bylo 18, když mamka onemocněla, zatím se ani nevdala, jak moc psychicky blbě na tom pořád je.

Až odstátnicuješ , strašně se ti uleví (taky jsem chodila do školy při dvou dětech, vím, jaká úleva to byla, když jsem ji dokončila, ještě teď se mi o tom zdá)