Babiky, myslela jsem to tak, že když nedají lékaři diagnózu, je to docela fajn, protože to člověka jakoby neovlivní v tom vnímání dítěte, neomezí, protože není onálepkováno a je větší prostor pro nápravu chybí určité rozumové omezení....nevím, jestli to říkám srozumitelně, jak to vnímám.
Samozřejmě je jasné, že nejde o diagnózu samu, ale o to, jaké to dítě je, jak vnímá, projevuje se a tak.

A je taky fakt, že stejné dítě s jinak nastaveným rodičem by se zase chovalo trošku jinak, než právě s tímto, protože tam prostě vzájemná interakce probíhá, to ovlivnění jeden druhým je.

Vidím, jak i vlastní !zdravé" děti jsou některé člověku pochopitelnější a svým jednáním bližší a "známější" než druhé....protože jsou prostě bližší tomu rodičovskému vnímání. Některé děti připadají vlastním rodičům jako "cizinci", kterým nerozumějí ani trošku.