Kde jsou lidi soběstační, tam je vzájemná pospolitost buď dána skutečnou láskou nebo tím, že senioři neví, co si bez toho počít,takže nechť každý posoudí, jak je to u něj doma. Ovvykle je to kombinace. Moje máti je supr aktivní (práce, společenský život), při tom je nedílnou součástí mé domácnosti.
Má ráda mé děti, je vychovaná k nesmírné píli a není úplně šťastná ve svém vztahu.
Já jsem ji konečně přijala i s tím jejím přerovnáváním skříní, nebude tu navždy a vážím si toho, že s ní můžu být. Ne že by mě netočila...

Sama jsem dobovými změnami tak nějak mimo, věkem už bych mohla myslet na vnoučata, staré děti jsou rozuteklé tak daleko, že jim prostě do života lézt nemůžu, malá je malá. Zatím si myslím, že bych v případě jejich potřeb zamakala, ale ne přehnaně. Nakonec vždycky se o sebe postaraly nebo měly babičku

Model opuštěné samoživitelky jsme zatím nezažili, model nemohoucích prarodičů jsme zvládli.