Přidat odpověď
Šuplíku, jo, to chápu, užít si zbytek života bez zásahů. Má to dvě úskalí, jednak že si lze plnohodnotně stejně krásně užít život ibpo ablaci prsu, ibkdyby trval stejně dlouho (=na raka nedošlo a nebo by tě skolilo něco dříve) a za druhé že krásně prožitý život je pak anti-zvážen tím v nejhorším případě pomalým bolestivým koncem. Ale samotnou ideu chápu. Jen umírající mluví většinou jinak, i když jsem,potkala lidi, kteří umírali na rakovinu jater a nelitovali, že se kbtomubpropili (jeden 40l horník) a hodně lidí s rakovinou, kteří kouřili. Jenže to byla jejich životní naplň nebo radost, probkterou obětovali to útrpné umírání. Vím i o horolezcích a potápěčích, kteří do své radosti z koníčku šli do vědomého rizika hrozné smrti. Ale neznám jediného umírajícího, kterému by za to stálo nepodstoupení operace.
Předchozí