Já jsem byla zatím vždy jen v situaci dospělého, a sice, že jsem půjčila a vrátilo se mi rozbité, dotyčný dělal mrtvého brouka. Já kdybych něco rozbila, tak se přiznám a zaplatím, asi jsem v tomto ohledu pitomá.
Smýšlení ohledně hraček je asi obdobné - jedné osobě v mém okolí návštěva zničila hračku její dcery a tím skončilo dlouholeté přátelství mezi rodiči. Když jsem této osobě půjčila já auto, nabourala mi ho, nepřiznala se, svedla to na mého partnera a dodnes jsem od ní neviděla ani korunu, a to nebylo právě málo peněz. Čili dotyčná smýšlela pokaždé jinak v závislosti na tom, na jaké straně se zrovna nacházela.
Takže asi tak - každý podle dosavadních zkušenosti, každý, na co má žaludek. My půjčujeme a obvykle padneme na ústa (je nám rozbito bez náhrady). Ti "lakomí" nepůjčí a jsou v klidu.
A zdá se mi, že se v tomto smyslu nerozlišuje, jestli jsou to hračky nebo majetek rodiny.