Tatramelko,tak třeba my si na hřiště mezi ostatní děti nic nenosíme,protože když jdeme na hřiště,tak za jedno to není proto,že si děti touží hrát na písku,ale víc je zajímají prolézačky,a za druhé na většině hřišť na která chodíme jsou erární hračky,tzn.bábovky,kyblíčky,lopatičky,k dispozici pro všechny děti.Jednou se mi stalo-bylo to na hřišti v Riegrových sadech-na hřišti stálo nádherný velký auto,myslím že to byla formule,taková šlapací nebo odrážecí,už nevím,jsou to dva tři roky,ale bylo to takové od pohledu hodně luxusní auto,ne auto za tisícovku.Syn ho zpovzdálí okukoval,a všimla si toho maminka klučiny,kterému auto patřilo(ten v něm zrovna nejezdil),a říká mému synovi:"Půjč si ho,sluníčko,a pořádně si zajezdi."Aniž bychom se vůbec ptali nebo o auto projevili nějaký otevřený zájem.Syn si ho tedy půjčil a jezdil v něm a když jsem asi po deseti minutách řekla,ať auto už vrátí,tak paní řekla,že ať si jezdí,že až půjde se synem domů nebo v něm bude její syn chtít jezdit,že si o něj řeknou,jen ať se můj syn projede.Tenkrát jsem přemýšlela nad tím,kde se v paní bere takový nadhled.