Má dle mého moc fajn zájmy - cestování, focení, historie, jóga, chodit mu neva - podle mne bezva mix, nechala bych ho být. Je to lehce nestandardní, že neumí jezdit na kole, ale ve dvanácti násilím tahat kluka na kolo, to nemůže dopadnout dobře. Leda mu za to, že se to naučí (což neznamená, že pak bude muset jezdit), něco slíbit, zrcadlovku třeba ;-). V duchu umět můžeš, synu, všechno, dělat nemusíš nic. Nicméně myslím, že za pár let si spíš najde kamarády s podobnými zájmy.

Znala jsem ze školy holku, které fakt šly ruce děsem do strašných obranných pozic před tělem, když musela hrát vybiku, vypadala, jako že vážně trpí, ne každý musí být na sport. Moji rodiče nesportovali vůbec, já teda na kole jezdila u prarodičů, ale poslední své kolo jsem vlastnila cca ve dvanácti, to bylo ještě dětské . Naložila jsem na nosič encyklopedii, dojela na fotbalové hřiště a na tribunce si četla :-D. Plavat jsem se naučila v deseti, na lyžích byla poprvé v prváku na gymplu a nikdo mi tam nevěřil, že fakt neumím lyžovat, až když jsem vyjela jakýmsi zázrakem osudu na pomě na kopec a nahoře u výstupu způsobila kolizi, tak mi uvěřili.