nase dite ma tolik pokladu co nutne potrebuje /ac si jich treba rok nevsimne/ tolik, ze se dost casto neudrzim a postupne rozdavam ci vyhazuju....asi jen 2x se dite zamyslelo nad tim, kde je jakasi vec. S mym vysvetlenim se spokojilo, zadne sceny.
Navic me dite je tvorici, takze kdybych nevyhazovala ci nedavala dal, za chvili se v celem baraku nehnem. Obcas se desim, jestli doma nemame malou messie