Tak znám několik alkoholiček, tedy spíš abstinujících alkoholiček, osobně. A žádné nechlemstaly krabičák na hřišti a neválely se opilé po ulici. Vesměs pily doma, samy a večer, když obstaraly děti a děti šly spát. A všechny si myslely, že s alkoholem nemají problém. Když jsme se o tom bavily, tak žádná nedokázala říct, co přesně se stalo, že se z alkoholu stal problém. Prostě to prý najednou přišlo - alkohol se stal středobodem vesmíru a hlavní starost byla mít tu flašku nebo dvě navečer, to bylo nutný. Já na nich poznala, že je něco špatně, byly najednou jiné, jen mě ani ve snu nenapadlo, že v tom je alkohol - a to jsem je nikdy neviděla opilé, prostě byly jiné, divné.
Myslím si, že s alkoholem není radno si zahrávat, tedy ve smyslu - já piju sedmičku denně a nic mi není a nemůže se mi nic stát. Ale může a dost často se to děje, jen dotyčná si to neuvědomuje.
Alkoholismus žen je velmi často skrytý a tím je horší, protože nezasvěcený si může myslet, že tím trpí jen velmi málo žen - a není to pravda.