Bojím se spíš po té citové stránce. Nenechám třeba dítě samotné v nemocnici, i když to hodně lidí kolem nechápe.
Na úrazy atd. naopak moc nemyslím, pro někoho jsem v tomhle až moc lehkomyslná. Asi to mám z dětství, kdy se o mě mamka bála až moc a spoustu věcí jsem kvůli tomu nesměla dělat. Mrzí mě i teď, když se děti někam těší a ona hned naříká, co všechno se jim může stát. Dcera je hodně bázlivá a vždycky ji to vystresuje tak, že pak třeba nechce na tobogán, který odmala miluje.