Já se nebojím,po venku běhá sám od 5 let,ale jsme z dědiny,ve městě nevím zda bych toho mojeho divočáka mohla pustit samotného pomalu ted v 11(dělám si srandu,pustila asi až tak od 8,ale ze strachem)

Školka pohoda,i na vycházkách,obdivovala jsem učitelku,jak bravurně je zvládá.Paradoxně nejvíce se odřel na školkové zahradě,kde divočák letěl a sklouzl se po břiše po chodníku.
Škola ta sama budova,takže taky pohoda.Učitelky jsou tu výborné,takže jim plně důvěřuji když ted o víkendu jdou spát na chatu s nimi.

na tréniky do města jezdí se mnou,za jedno nejede autobus,za druhé trénuji je,že.
Do LŠU jezdí sám autobusem od 1 třídy.

V létě soustředění se mnou,potom týden tábor sám,ale nebojím se,věřím organizátorům.
Rodiče mých fotbalových svěřenců přijedou v půlce na návštěvu na celé odpoledne,kdy máme normální běžný program(tréninky,hry,bazén,večeře a většinou i táborák).Takže vidí jak se děti mají.V něčem dobré,třeba u starších,ale ti mladší potom odjezd někteří obrečí.