Hm...no...je to možné, že to byl stres i pro něj, strach o dítě...i to "šití" ze všech stran. Chlapi to mají někdy blbý, že se neumějí ze strachů a obav vypovídat, neventilují to navenek... navíc nemají ani kde - který druhý chlap by si chtěl povídat o tom, jak rodila kamarádova manželka .

Jo, kdyby člověk vždycky věděl, jaký malý posun se může stát v psychice, co je spouštěčem, jaké zábrany a obavy nebo chování to může vyvolat a kam to až vede .

Ale nemusí to být spojené přímo s porodem, možná to může být i tím, že se dvěma dětmi je práce víc, že jsou oba dva rodiče unaveni, že se žena opravdu stane víc matkou...

Ještě bych se zkusila (pokud bych to dokázala) přestat nervovat a začala si trochu hrát...jen jemňoučce...jako kdyby člověk tak trošku "balil" kluka, který se mu líbí....prostě aby z určitých věcí nebyla jen povinnost, ale i hra a záava.
Samozřejmě když je to manžel, člověk si může dovolit víc, než s klukem v mládí (tedy v mém mládí, dnes je to asi trochu jinak ), takže někdy bych se chopila příležitosti i v sexuální aktivitě, někdy bych se stáhla...a nechala různé věci na něm. Hodně lidí baví, když se jejich protějšek chová ne úplně vypočitatelně...mají pak pocit, že se musí snažit a že to nemají tak jistý . Všechno je to jen v takových jemných nuancích...ne někoho násilnit .

A aby druhý získal naopak taky potřebnou hlubší vnitřní jistotu ve vztahu, je dobré se naučit jeho "jazyk lásky" - tedy jak on pozná, že ho jeho partner má fakt rád a že mu na něm záleží...

A ještě jsem hledala v knize od Dr. Lemana - Harmonie v manželství...ale ani tenhle můj oblíbenec nemá opravdicky zaručenou radu, jak na to, aby "chlap chtěl" ... ale zmiňuje se o tom, že muž funguje na vizuální podněty - a právě na určitou nenásilnou formu hry.