Jsem obyčejná ženská středního věku, vdaná hodně let, je mi 39. Před manželstvím jsem měla 2 vážnější vztahy. Brali jsme se, protože jsme se měli rádi (mě manžel vždycky připadal spíše jako kamarád), chtěli jsme oba děti, i když jsme věděli, že jsme každý hodně jiný a z toho pramění i naše věčné neshody. Naše manželství je průměrné, zažilo nějaké krize, které jsme sice ustáli, ale už to není, co to bývalo, hodně se hádáme (rozdílné názory na výchovu dětí, rodinné peníze, manželovo podnikání,...). Již před lety mě sice napadaly myšlenky, zda by nebylo lepší se rozvést, ale kvůli dětem jsme se dohodli, že to potáhnem dál a budem se snažit....Celkově mám ale pocit, že se vzrůstající počtem let, se spíše "nůžky vztahu" rozvírají než se vztah upevňuje. Věkem se také více manifestují naše rozdílné povahy- manžel je cholerický extrovert, sangvinik,kterého je všude plno a já melancholický introvert, který se rád schová a je v koutě.... Našemu manželství také nepomohlo neúspěšné manželovo podnikání a dluhy, ktetré jsme museli splatit. Co se týká sexuální oblasti, vždycky jsem cítila, že se mi sice chlapi nějakým způsobem líbí, ale žádný nevyvolal "chemickou bouři". Manželský sex se mi vcelku líbil (ale při milování jsem myslela na ženy) a vždycky jsem cítila, že to není "to pravé". Přiznávám, že jsem na tom měla podíl, protože mě to až tak moc nebavilo....myslela jsem si, že na sex asi moc nejsem. Ve snech se mi zjevovaly ženy a vzrušovalo mě to, to mě mátlo, ale že bych se cítila být L, to ne.... Nikdy jsem se však do žádné holky nezamilovala, se žádnou nic neměla. Před rokem jsem se ale zamilovala do kamarádky, ona je L a prostě se to stalo. Najednou cítím, že je to úplně jiné než jsem znala /nemyslím tím jen sex/, ale celý vztah.....nevím, kde se najednou bere ve mě ta vášen, strašná touha se milovat, experimentovat, držet za ruce, povídat si spolu, vidět se, myslet na ní......chci jí chránit a chci, aby ona chránila mě.......to jsem nikdy ve vztahu před tím nezažila....mám pocit, že mi narostly křídla.....sama se v sobě nevyznám.....problém je ale ten, že mám děti a vím, že nerozhoduji jen za sebe a své city. Manžel to ví, nechtěla jsem lhát, spát už s ním najednou nějak nedokážu.......samozřejmě je proti a chce, abych vztah okamžitě ukončila.....jenže já mám pocit, že najednou poprvé v životě vím, kdo jsem, cítím se poprvé ve vztahu plně spokojená....to jsem s chlapem nikdy neměla..... Vím, že přiznání by bylo pro děti v pubertě těžké, možná by se za mě styděly, taky vím, že moje rodina, by to nikdy nepřijala....Zpočátku jsem si říkala, že je to jen pobláznění,které pomine....ale nyní po víc jak roce, cítím, že to spíš sílí.....