Ale jde o to. Když prudí, tak si s ním nerozumím. O to spíš, když má prudivou fázi, jako teď syn.
Já občas mám období, kdy mi je s jedním líp. Třeba syn kolem druhého roku. To jsem si i říkala, jak je super mít chlapečka a že to s ním jde samo. Dobře jedl, dobře spal, všechno ho zajímalo, pořád usměvavej. Ale bylo to jen období a řeknu ti, že mi z toho zároveň nebylo moc dobře, protože jsem začínala mít pocit, že ho opravdu mám raději a bylo mi to líto vůči dceři. Ale pak se to obrátilo a zase byl půlrok, kdy to šlo jak po másle s dcerou a kdy jsem měla pocit, že jedem na jedné vlně. Ale takhle se to prostě průběžně točí, se všema dětma je to fajn a je jen potřeba se nějak sejít časem a prostorem a skvěle mi může být se všema(jsou-li dány okolnosti).
Teď je mazel ta nejmladší - usměvavá, dobře jí, jako jediné naše dítě má režim, učenlivá, veselá.... no ale bude to beraní hlava a těžko říct, jestli jí jednou nedám cikánům.
Já chápu, jak to myslíš, ale prostě takové dítě, ke kterému mám blíž, u sebe vypíchnout nemůžu.