Řeším něco podobného. Měla jsem první tchyni a dodnes jsme kamarádky. Prostě jsem si nikdy nepřipustila, že mě někdo nemůže mít rád. Snažila jsem se moc. Ke druhé tchyni jsem přistupovala jako k té první a tam to prostě nešlo. Po 20 letech co znám současného muže jsem řekla a dost. Dětem jsem nikdy nechtěla brát babičku, ale když jsem se dozvěděla jak dětem cpe do hlavy věci nejenom o mě, ale i o jejím synovi - mém manželovi, tak hrnec přetekl. A pokud s ní nevycházíme my, tak tam opravdu děti posílat nebudu. Spadl ze mě obrovský balvan, ale ta zlost na to jak léta intrikovala a člověk, jelikož vyrostl v jiné rodině si to vůbec nemohl připustit, že to opravdu dělá. A cíleně pomlouvá a promiňte rozesírá celou rodinu, ta zlost a lítost je velká......