Ja jsem se tehdy uplne sesypala, na nějaké vyrikani nazoru vubec nebyl cas. Taky jsem se dozvěděla, ze aspon vim, jak se ona citila, když jsem ji ja tehdy jakoze ukradla jejiho syna. Aspoň se mi ale ulevilo, kdyz jsem zjistila, ze jeji nesympatie ke mne jsou zalozeny na psycho základech a ze jsem s tim fakt nemohla moc dělat. Ona byla na sveho jediného syna taky kdysi sama a má s nim nezdravy vztah. Nikdy neprestrihla pupecni šňůru a on se tomu pasivne brani. Ty 3 roky po narození syna vlastně cekala na to, jak se zachova ex. Kdyby on syna neprijal, tak ona taky ne. On se ale vzpamatoval celkem rychle, jenze diky informačnímu vakuu mezi nimi dvema ji trvalo roky, nez to zjistila a nez se odhodlala k cinu. Mydlim, ze ji vyrazne pomohl jeji soucasnx manzel. Ten je fajnovy, uprimny a vesely chlap.