Tak u mě padlo rozhodnutí téměř ze dne na den, synovi byly 3 roky a s naprosto neuvěřitelně zářícíma očima mi tvrdil že to a to se naučí ve škole (něco jako řezat pilou atd.) on zářil a vě mě vcelku hrklo a bylo mi jasné, že budu hledat cesty, aby ty jeho oči zářily co nejdéle...
teda přiznávám, že i se mnou občas fakt nezáří..
Nešlo mi o to být stále s dětmi, to vidím jako pozitivum až teď, ikdyž někdy si myslím, že občasné krátké odloučení by nebylo vůbec na škodu...myslím např. kombinace DŠ a docházky do školy..