"Od usmrcení "jasně postižených" je k rozhodování o tom, co se ještě vyplatí resuscitovat a co už necháme umřít sakra blízko"

Loro, právě.
Kde přesně by měla být ta hranice? Kdo by si vzal na odpovědnost ji stanovit?
Stanovit něco takového zákonem a vynechat z rozhodovacího procesu zcela názor rodičů je pro mě naprosto invalidní a zrůdná idea.
A to říkám přesto, že si uvědomuji, že některé naše současné schopnosti zachraňovat či udržovat život jsou, v některých případech, lidově řečeno spíš "pro zlost". Ale jakmile jednou ta možnost existuje, tak se MUSÍ využít.