Taky jsem momentálně mátoha, takže posílám jen podporu, že to je třeba období. U mě to taky souvisí se zradou partnera. Zcela vážně přemýšlím, jestli to jde, aby se člověk cítil dobře, když nemá toho svého nejbližšího nebo alespoň iluzi toho svého nejbližšího. Každý den se snažím, abych to byla já, kdo mi dodá energii a nečekala, že přijde někdo, kdo to do mě nalije. Buď jsem disfunkční a prostě to sama neumím a musím mít chlapa, co mě má rád a má potřebu me pohladit, potěšit, být se mnou, nebo to prostě nejde Taky mám potřebu se stranit kamarádek, protože mi to "bolení" o samotě jde nějak líp.