Nectu diskusi, ale za me: jsi v soku, dej tomu tyden-dva cas, a pak se rozhodni. A jestli si muzu dovolit to napsat - nedelej to!! Z tveho prispevku mam pocit, ze jsi z tech, ktere by tezce litovaly - takze ja na tvem miste bych to nedelala. Jasne, ze se mi to pise - ja tvoje miminko nebudu krmit, prebalovat, zivit na skole atd... ale zadna kase se neji tak horka, jak se uvari, a vetsina veci se nejak zaridit k takove nove situaci da...
A jen jednu kratkou poznamku - pokus se udelat to finalni rozhodnuti v sobe co nejrychleji (je to tedy dulezite "jen" v pripade, ze si miminko nechas). Vim, ze to zdanlive zni v rozporu s tou prvni vetou ("dej tomu cas") - ale v rozporu to nutne neni, chci rict, cas tomu dej, ale nejak to zase neprodluzuj zbytecne. Ja (nejen ja) verim tomu, ze "to" v tobe to vnima, citi, a ovlivnuje ho to (myslim tim ten fakt, ze uvazujes nad potratem). A pokud se pak rozhodnes pro to, dat mu sanci, tak se mu v duchu omluv za tech par dni ci tydnu nejistoty (pro nej existencniho strachu) a vysvetli mu, ze to proste byla narocna situace atd., ale uz je to dobre a uz se nemusi bat.
PS: Doufam, ze tu za tenhle posledni odstavec nedostanu sodu. Ale tak kazdy mame nejake nazory a ten muj holt je, ze "to" (zamerne nepisu "miminko", abych ti nejak citove nepritizila), co mas v brise, takovehle veci velmi citlive vnima a spoluutvari ho to...
Dej pak vedet, jak jsi se rozhodla:).