Mám zkušenost z loňska ... dětem jsme vysvětlili, jak to bude vypadat, a jedno z nich se rozhodlo, že tam jít nechce, druhé chtělo dědovi položit k rakvi kytičku, tak tam bylo. To, které jít nechtělo, bylo v tu dobu u známých (ještě s dalším naším mladším dítětem), to které jít chtělo, položilo kytičku k rakvi a pak chvíli bylo vzadu s manželem, ale když už ho to nudilo, tak prostě šli před obřadní síň. Nakonec bylo vlastně moc hezký, jak se smrt propojovala s životem, protože před obřadní síni byla i švagrová s dvojčaty a společně s mým synem tam děti výskaly... Někdo by to nesl těžko, ale pro nás to v situaci, v jaké jsme byli, bylo příjemné. Ale obřad byl jen pro velmi málo lidí z nejbližší rodiny.
Každopádně, místo popohřebního posezení s dětmi manžel udělal rituální rozloučení s dědou na místě, kde asi děda zemřel. Dali mu tam kytičku, zazpívali mu a rozloučili se s ním po svém... to pro ně bylo hodně důležité. Já to samé udělala o rok později, že jsem tam šla vymazat tátovo telefonní číslo z mobilu.