Přidat odpověď
Za svůj život se mi nestalo, že bych někoho podezírala z krádeže. Jednou mi ukradli ze sklepa kolo, netuším kdo. Ale jinak se mi nikdy nic neztratilo, ve smyslu, že bych to nenašla, ale nikdy jsem nikoho nepodezírala. A to jsem dlouho bydlela na kolejích a později ve společné domácnosti několika lidí. Vždy jsem podezírala jen to, že jsem to založila. Takže podobné soudy si prosím nech pro sebe. S touhle paní je to poprvé, co se mi něco ztratilo a zázračně objevilo shodou okolností hned poté, co jsem se jí na to zeptala (danou věc jsem hledala delší dobu, než mě napadlo se jí zeptat a zeptala jsem se fakt bez jakéhokoliv vedlejšího úmyslu, jen mi doma uklízelo, tak mě napadlo, že je třeba někde položila, když utírala prach). Hodinky hledám už měsíc, obrátila jsem byt vzhůru nohama, ptala se i syna. Ano, nepopírám, možná je najdu. Ale prostě mám podezření a žere mě to uvnitř. To je celé.
Předchozí