Již nyní se obávám puberty své dcerky, neboť se povahově hodně lišíme a někdy si s ní přijdu jako mimozemšťan. Když si vzpomenu na sebe v jejím věku, tak máme společnou jen lásku k přírodě a i o tu se zajímá jinak, než jsem se zajímala já. Navíc není mazlivá, takže je těžké uhlazovat různé spory, které v komunikaci vznikají (hlavně kvůli domácím úkolům, které flinká, a že nedbá o své věci). Nějaká rada? Nějaké zkušenosti? Nerada bych kvůli nějaké výchovné chybě přišla o přirozené pouto mezi matkou a dcerou.