Taky to tak mám. Dcera úplně po manželovi, technická, racionální, společenská, nemazlivá... Přesto s ni mám skvělý vztah, jsme docela "alianc", už je ji teda 19, pubertu jsem s ní zvládla mnohem líp než manžel. Povídáme si, rozumíme si...
Syn celý já, emocionální, přemýšlivý (ale testosteronek velikej) - paradoxně mu víc ne rozumí, ale je schopen poradit a podpořit ho manžel. Dokonce na něm vidí klady, které dceři upíral
.
Možná tu komunikaci s ní brát spíš jako se ženskou, tam je těch styčných bodů dost?