Přidat odpověď
Mladší syn dokáže chodit na nočník už od dvou let, ale jenom "když chce". Ani po roce a půl se to nějak extra neupravilo. Počůrávání přes den (někdy jen učůrnutí, jindy fakt plná nálož) je na denním pořádku. Když méně pije, tak se občas zadaří, aby mu vydržely jedny čisté kalhoty po celý den. Ale to je spíše výjimečné a na úkor pití (což teda není šťastné řešení). Kolikrát vidím, jak se kroutí, pošlu ho záchod, ale on se jen směje a vymýšlí jiné blbiny nebo tvrdí, že fakt nepotřebuje (a vzápětí je mokrej).
Před měsícem jsem mu sebrala plenu na noc (hmm, tak trochu neplánovaně, prostě došly a jezdit do města jenom pro balík plen mi přišlo nesmyslné). Za tu dobu se stalo asi jen 5x, že nebyl počůraný. A tak přemýšlím, jestli se k pleně na noc vrátit a nebo ještě vydržet. Jemu je to jedno, klidně spí v noci v mokrém, kolikrát si ráno myslím, že je suchý a pak čuchnu ke kalhotám a je mi to jasné...
U staršího to bylo jednoduché, sundali jsme plenu (ve 3 letech) a od té doby spal bez nehod. Takže nemám vlastně s nočním počůráváním zkušenosti.
Přes den je mi to jasné, prostě ho dál připomínat a snad do září konečně pochopí, že to není sranda (v září nastupuje do školky), ale s tou nocí váhám. Jestli vrátit plenu a nebo vydržet... jak jste to řešily vy? (Mimochodem, během pár dní začneme bydlet jinde, takže přijde razantní změna, což může mít asi taky dost vliv).
Díky.
Předchozí