Monty,
jako obvykle převracíš to, co jiní píší. O neustálém chválení za sebemenší blbost tu nikdo nemluví. Ani pochvalu za odfláknutý obrázek tu nikdo nedoporučoval.

Kromě toho je každé dítě jiné. Moji starší dceru, která dělala všechno šíleně pečlivě, nebylo ani v pěti nijak moc třeba povzbuzovat v mezikrocích. Mojí mladší, která chce mít všechno hned, je ještě teď (ve čtrnácti) občas dobré připomenout, že v něčem, co jí nejde hned, udělala pokrok od minula a vložené úsilí se postupně vyplácí (typicky jsou to nové skladby na klavír, první dny jsou vždycky o moje i její nervy )