Přidat odpověď
Hanko,
mně bylo jako dítěti chválení úplně fuk a dodnes ho nemám ráda.
Přijetí chybět může a chybí, ale chválení chybět vůbec nemusí, to záleží na osobnosti dítěte.
Svoje dítě přijímám takové, jaké je, a myslím, že si je toho vědom a žádný pocit nedostatečného přijetí rozhodně nemá, ale chválení se u nás doma neprovozuje jen tak pro nic za nic a každé ocenění nějakého dílčího úspěchu nebo něčeho, co opravdu pokládáme za dobré je spojené s doporučením další práce, přemýšlení, naznačení směru. Samoúčelné "padání na prdel" opravdu nepěstujeme.
Vcelku se to osvědčuje, protože syn si už řadu let sám o kritiku říká a nejen doma, bere to jako přirozenou součást vývoje a užitečnou zpětnou vazbu.
Předchozí