Monty,

aha, takže třeba dvanáctileté dítě bude systematicky pracovat ve škole, aby jednou - za dalších dvanáct let, v nejlepším případě, což je dnes tak zhruba nejčasnější konec VŠ - dobře vydělávalo. Což je vnitřní motivace pro takovéto dítě vhodná. Zatímco ty jako dospělá dostáváš svou odměnu za práci podstatně dřív, dítěti ji napřeš za dobu mnohonásobně delší? Nebo bys byla ochotná pracovat na něčem systematicky bez různých meziodměn tak dlouho, jak jsi naživu, s tím, že odměnu sklidíš potom? Čili třeba 35 let?

Já tedy ne.

A to si tu motivaci u dvanáctiletého už aspoň umím představit, osmileté dítě se vidinou něčeho v dospělosti k dlouhodobé systematické práci (což studium je) namotivuje velmi těžko.

U svých dětí dělám obojí - průběžné odměny, krátkodobé i dlouhodobější motivace (mé děti tedy nechtějí primárně vydělávat, ale dělat, co je baví, to je jejich vnitřní motivace, ale to má každý člověk jinak; někdy je vnitřní motivace taky "není zbytí, když už to musím dělat, ať je to udělané aspoň pořádně")